Stát se hvězdářem, to byl dětský sen mnoha z nás. Od pradávna lidi přitahovala zářící obloha, ze které se snažili vyčíst symboly a toužili poznat hvězdy zblízka. S hvězdářským dalekohledem si tento sen můžete snadno splnit i u vás doma. V následujících řádcích si povíme, na co se při výběru toho pravého modelu zaměřit.
Jaké typy dalekohledů máme?
Čočkový dalekohled je nejrozšířenějším modelem. Bývá označován také jako refraktor. Objektivem je zde čočka nebo jejich soustava. Typickým zástupcem této kategorie je Keplerův dalekohled. Pomocí čočkového dalekohledu můžete vidět platnety, Měsíc, souhvězdí, galaxie či mlhoviny.
Zrcadlový dalekohled, neboli také reflektor, patří po optické stránce mezi ty kvalitnější. Objektiv tvoří zrcadlo. Jeho poloha pak udává světelnost. Obraz sledovaného předmětu je odrážen sekundárním zrcadlem a vy jej pak můžete vidět prostřednictvím okuláru. Některé typy zrcadlových dalekohledů jsou vhodné také k fotografování.
Katadioptický dalekohled představuje kombinaci výše uvedených variant. Ke zvětšení používá jak zrcadlový objektiv, tak čočkové desky. Hlavní výhodou tohoto řešení jsou kompaktní rozměry a výkonná optika, zásadní nevýhodou je však vyšší pořizovací cena.
Jak se dalekohledy montují?
Existují dva běžné typy podle způsobu montáže.
Tím prvním je azimutální montáž. Ta je podobná klasickému foto stativu a je vhodná ke sledování Měsíce, Slunce, planet, ale také pozemských objektů.
Další tradiční variantou je paralaktická montáž, která je u astronomických dalekohledů hojně využívána. Orientace je ve směru pozemských os, kdy postačí dalekohled otáčet kolem jedné osy a zvolený objekt (třeba měsíc) uvidíte vždy v daném zorném poli.
Na co se při výběru zaměřit?
Stěžejním parametrem je velikost objektivu. Tento parametr udává, jaké bude rozlišení obrazu a jak bude jasný. Čím větší je průměr optiky (udáváno v mm), tím jsou zobrazovací vlastnosti lepší.
Neopomíjejte také kvalitu upevňovacího stativu. Ten by měl být pevný a stabilní. Pokud jste začátečníkem, určitě se poohlédněte po stativu s výše zmíněnou azimutální montáží. Takový dalekohled je mnohem snadněji ovladatelný.
Je tím nejdůležitějším parametrem udávané zvětšení? Ne tak docela. Každý dalekohled je schopen nabídnout mnoho variant úrovní zvětšení. Tím nejdůležitějším parametrem je ale již zmíněný průměr optiky.
Hvězdářský dalekohled umí vytvořit obraz s jen omezeným počtem detailů, proto je důležité hledat ideální zvětšení na to, aby bylo vše správně viditelné. Objekt totiž může díky velkému zvětšení být příliš tmavý. Maximální použitelné zvětšení vypočítáte snadno. Vynásobte průměr objektivu dvěma. Pokud tedy má dalekohled průměr objektivu 150 mm, nesnažte se při sledování objektů o zvětšení, které přesahuje 300-násobek.
V neposlední řadě je důležité zmínit pořizovací cenu. Základní modely hvězdářských dalekohledů najdete v naší nabídce již pod hranicí tisícikoruny. Takové řešení je ideální pro vstup do světa „hvězdářů“, případně pro děti. Zlatou střední cestu s pevným stativem a slušnější optikou hledejte okolo třech tisíc korun. Špičkové přístroje pak vyjdou na desítky tisíc, ale není problém vlastnit dalekohled třeba i za milion.
